Pověsti
Mordovna
Jižním směrem od obce, v těsném sousedství s Šimanovským rašeliništěm se nachází les zvaný Mordovna. O podivném názvu vypráví tato pověst:
Když po neštěstné třicetileté válce různí žoldnéři, kteří dlouho a krutě týrali náš lid, měli z našich krajů odejíti, mnohým se vůbec nechtělo. Neradi opouštěli zemi, kde tak dlouho je těšila krvavá žeň a nechtěli se zříci svého řemesla loupežného. Hrstka těchto bídáků se usadila právě v tomto lese. Mysleli si, že zde bezpečni budou, neboť je to místo zapadlé a vzdálené trestající ruky zákona.
Vykopali si pod zemí jeskyně a chodby, vycházeli na číhanou k nejbližším cestám ba i na trhy, kde přepadávali kupce, olupovali je a zavlékali do svých úkrytů se zbožím a zvířaty. Že se odtud zajatci již nikdy nevrátili, říkal lid lupičům „Mordýři“ a jejich úkrytům „Mordovny“.
Dlouho však svoje lotroviny neprováděli, neboť když jejich řádění neustávalo lid kos, cepů a seker se chopil a jejich mordovny přepadl, aby lupiče pochytal a na místě zmordoval. Tak došli zločinci zasloužené odplaty.
V Cejchách
Ze Šimanova do Hlávkova vedla kdysi úzká cesta hlubokými lesy. Ještě v nedávné minulosti, kdy již hodně lesů ubylo, padla zde na vás jakási tíseň a i rozjařená společnost tu umlkla.
Podle pověstí, v dobách dávno minulých, se těchto lesích za Šimanovem přečasto stávala různá neštěstí. Buď byli kupci přepadeni a oloupeni nebo pocestní ztýráni a když se chtěl někdo na svém sousedovi pomstíti v lese si na něho počíhal.
Od bezpečnosti pohraničních cest se odvíjelo i dobré jméno země. Panovníci i prostý lid se starali o pořádek a bezpečnost. Proto na pokraji pohraničních hvozdů za Šimanovem byl les v kruhu vymýcen a v těch místech, z obou stran cesty, byly postaveny vysoké červené sloupy tak zvané cejchy (znamení). Ty pak upozorňovaly kupce a pocestné na nebezpečí jež jim cestou hrozí.
Od těch dob se v místech těch říká „V Cejchách“ a pojmenování se později přeneslo i na přilehlé pole, louky a lesy.
